KONGOMATO - létající zabiják
V rozsáhlých močálech na hranici mezi africkými státy Angoly, Zambie a Zaire, žije dle svědectví místních domorodců, doplněné o pozorování kubánských vojáků, prapodivný nesmírně dravý tvor.
Je krvavě rudé barvy, má hladkou kůži, bez peří a šupin, dlouhý ještěrčí ocas, obrovskou zobákovitou tlamu s ostrými zuby a velká netopýří křídla s rozpětím kolem 2 metrů. Hlavu má bílou a kostnatou, vypadá jako bezmasá lebka s prázdnými očními důlky, neboť oči má hluboce vpadlé. Zdržuje se v hlouby močálů a je prý velice útočný. Což odrazuje místní obyvatelstvo k návštěvě těchto míst. Již jeho zahlédnutí místní domorodci považují za předzvěst blížící se smrti a jsou přesvědčeni o jeho démonickém charakteru.
Jeho popis neodpovídá pterodaktylu, za kterého by mohl být považován, ale překvapivě se shoduje s popisem Dimorphodon macronyx, tvora ze spodní jury, tj. z doby před 200 mil. lety.
První zprávu o tomto podivuhodném tvorovi přinesli do Evropy, nezávisle na sobě, anglický cestovatel a etnograf Frank H. Melland a francouzský markýz de Chatteleux. To bylo v roce 1923. Oba se ve zhruba stejné době vyskytovali v bažinaté oblasti Džiundi a oba slyšely od domorodců zprávy o Kongamatovi. Je více než podivuhodné, že jej všichni popisují zcela shodně, nehledě na velikou vzdálenost, která je od sebe dělí.
Takto popisují kongomato místní domorodci.
Svou kořist usmrcuje v mžiku. Nejprve ji omráčí úderem své veliké hlavy a poté svými ostrými zuby dokoná dílo zkázy. Velice zajímavé jsou zprávy svědčící i o jeho jisté inteligenci. Na svou kořist, jíž bývají nejčastěji opice, číhá v korunách stromů. V mžiku se snese a zvíře uloví. Na větší kořist, jakou jsou například antilopy, se prý vrhá Kongamatů více a společnými silami ji udolají. Mnozí tvrdí, že své kořisti probodne srdce svým prodlouženým pátým prstem na zadní končetině.
Roku 1956 se uskutečnilo první ověřené pozorování. J.P.F. Brownov se setkal s dvěma létícími kreaturami na cestě blízko L. Bangweulu, Zambie. Zpozoroval rozpětí křídel okolo tři stop , dlouhý ocas, a psí čenich. Po přeletu se vraceli zpět, a tak Brown viděl jejich ostré tesáky - podobné zubům.
V roce 1988 vyrazila pátrat po Kongamatu do Namibie expedice Roy P. Mackala. Mackal nespatřil legendární létající bestii, ale James Kosi (člen Mackalovi skupiny) prohlašoval, že zahlédl v mlze velkou černou siluetu v klouzavém letu.
Expedici pátrající po tomto bájném tvorovi podnikl i přední český kryptozoolog ing Jaroslav Mareš. Poutavý popis této dobrodružné výpravy vyšel v letech 2001 a 2002 v Magazínu záhad. Uvedu zde jen ve zkratce. Při své expedici měl velké problémy najít průvodce do míst výskytu kongamata. Po četných nesnázích však nakonec dorazil do oblasti, kde se ůdajně tento netvor vyskytuje. Výprava však žádný přímý důkaz existence nenašla. Pouze pan Mareš jednou zahlédl cosi odpovídajícího popisu, ale sám není zcela přesvědčen, zda šlo skutečně o kongamato.
V tisku nedávno proběhla zpráva, že v Angole mají místní vědci kožnatá vejce tohoto tvora a jsou zkoumána zoology. Více článek neuváděl pouze, že je našli vojáci armády, kteří je předali vědcům. Strohé prohlášení, ale vzbuzuje alespoň nějakou naději na zjištění skutečného stavu.
LÉTAJÍCÍ DRAK Z NAMIBIE
Mohlo by se sice zdát, že létající “přízrak smrti”, jak je také Kongamato domorodci někdy přezdíván, je jediným žijícím potomkem ptakoještěrů, ale opak je pravdou. Černý kontinent je domovem nemenší příšery, jejíž rozměry by mohly bez problémů konkurovat obrovitým žralokům, kteří na nás cení své čelisti ve stejnojmenném hororu.
V Namibii, v jižní Africe, mají obyvatele pustých polopouštních krajů strach z létajícího monstra, které prý v rozpětí dosahuje 9 metrů! Źije v jeskyních a skalních kotlinách, zvaných kopje.
O jeho existenci se poprvé zmínil Roy P. Mackal, profesor chicagské university, ve své knize “Searching for hidden animals”, jež vyšla v roce 1980. Domorodci tohoto létajícího giganta také někdy nazývají “létajícím hadem.” Tuto svou přezdívku získal díky své protažené zobákovité tlamě a dlouhému krku. Podobně jako jeho kolega Kongamato, i on má blanitá křídla bez peří.
Dle zpráv, získaných od domorodců, se živí především pštrosy, kteří nemají šanci na únik, i když patří mezi velmi zdatné běžce. Na své oběti se snese shůry a útočí na jejich nekrytý krk. Prý nepohrdne ani mršinou. Svým extrémě ostrým zobákem dokáže proklovnout velmi silnou kůži a dostat se tak k vyhledávané pochoutce - k vnitřnostem. Podle jedné výpovědi prý tento drak celkem pravidelně přelétával mezi dvěma kopje na vzdálenosti cca 1,5-2 km.
Byl prý viděn na vzdálenost cca 300metrů, jak se klouzavým letem snášel z nebes. Byl prý černý, s bílými skvrnami. O jeho existenci svědčí jeden těžko vyvratitelný fakt : na vrcholcích zcela nedostupných kopje byly nalezeny zbytky pštrosů. Ćtyřnozí obyvatelé těchto končin by nebyly s to se do těchto míst dostat a rozhodně ne s pštrosem v zubech. Pro ptáky byly zas nalezené části těl moc těžké.
Před zhruba 140 miliony lety, tedy v období zvaném křída,se po nebi proháněly tvorové s blanitými křídly, protaženou tlamou plnou ostrých zubů a s dlouhým krkem. Byly zdaleka tím největším, co se kdy vzneslo do nebes. V rozpětí totiž měřily neuvěřitelných 18 metrů!!! Byli pojmenováni Quetzalcoatlus (Quetzalcoatl – opeřený had, byl jedním z největších Aztéckých bohů). Může být i on předchůdcem létajícího draka z Namibie?
FAKTA
Před zhruba 140 miliony lety, tedy v období zvaném křída,se po nebi proháněly tvorové s blanitými křídly, protaženou tlamou plnou ostrých zubů a s dlouhým krkem. Jsou zdaleka tím největším, co se kdy vzneslo do nebes. V rozpětí totiž měřily neuvěřitelných 18 metrů!!! Byli pojmenováni Quetzalcoatlus. Může jít o předchůdce létajícího draka z Namibie?
DIMORPHODON
Létající plaz rodu Dimorphodon s nezvykle velkou lebkou (délka 22 cm). Šlo o tvora s blanitými křídly, hlavou podobnou holé lebce, s prodlouženým pátým prstem a tlamou plnou ostrých zubů. V rozpětí křídel dosahoval sice “jen” 125 centimetrů, ale vzhledem k tomu, že se v přímé vývojové linii velikost zvětšuje, není vyloučeno, že mohou jeho dnešní potomci v rozpětí dosahovat 2 a více metrů. Byl to velice úspěšný typ létavého plaza i přes svůj těžkopádný vzhled a jeho rozšíření pokrývalo skoro všechny světadíly, ale pozor v Africe se prý dle vědců nevyskytoval. Zatím se zde nenašli jeho pozůstatky.
DSUNGARIPTERUS
Dsungaripterus weii, velký létavý plaz ze skupiny pterodaktylů ze spodní křídy. Chrup byl pravděpodobně přizpůsoben k rybolovu. Rozpětí křídel dosahovalo 3-3,5 m. Týlní hřeben byl vlastně kormidlo.