Queenslandský tygr
Australie se během velké části geologické historie vyvíjela samostatně a odděleně od ostatních kontinentů. Nabízí některé z nejpodivnějších a ojedinělých živočišných druhů. Vačnatci, z nichž důvěrně známe především klokany, vykazují paralelní vývoj s druhy známými z jiných světadílů.
V tomto úhledném uspořádání je však mezera. Zdá se, že neexistuje nic, co by odpovídalo velkým kočkám. Až do začátku 20 století žil takzvaný tasmánský tygr (Thylacine): nejde ovšem o vačnatou kočku, ale o pruhované zvíře, které se podobá spíše vlku. Což vyjadřuje i náš český název vakovlk. Vakovlk přežívá dodnes v občasných novinových historkách o vzdálených loveckých výpravách. Jeden exemplář byl věrohodně velmi zblízka pozorován několik minut v roce 1982 a v téže době byla pořízena poněkud sporná fotografie dalšího v Západní Austrálii. Ale pozor!!!!!
Existují zprávy o skutečném vačnatém tygru. Přicházejí s takovou pravidelností, že kdysi skeptičtí zoologové dnes znovu hledají důkazy o jeho existenci. V roce 1970 byly podniknuty velice seriozní pokusy pročesat buš v severním australském Queenslandu ve snaze nalézt takzvaného tygra. Ale ani devětapadesát pozorování tohoto zvířete nevedlo ke konkrétnímu důkazu o jeho existenci. Toto zvíře zůstává předmětem pochybností ale vzhledem k tomu, že zaplňuje mezeru v zoologickém systému, jakkoliv musí být vzácné, jeho existence zůstává stále do jisté míry možná. Existenci vačnatého tygra, na rozdíl od žijících dinosaurů, jsou vědci ochotni přijmout.
Queenslandský tygr
Ve výčtu nebezpečných kočkovitých šelem – snad přežívajících pravěkých predátorů, bychom neměli zapomenout na pověstného tygra z Queenslandu.
Existuje svědectví jednoho muže, který prý měl co do činění s hrůznou kreaturou – s obrovitým tygrem z poloostrova York. Poslechněme si nyní společně jeho příběh:
„...Vydal jsem se se svým psem na lov papoušků. Již zapadalo slunko a tak jsme se rozhodli, že přenocujeme v pralese. Když jsem uléhal, pes začal zlostně vrčet, cenil zuby a divoce štěkal. Posvítil jsem do houštiny, ale nic jsem nespatřil a tak jsem usnul. Nevím jak dlouho jsem mohl spát, když mě probudilo skučení a štěkot a tak jsem se ještě rozespalý natáhl po baterce a ztuhla mi krev v žilách: Obrovitý tvor se svislými pruhy na těle držel mého psa za vaz a divoce s ním smýkal. Měl jsem sice pušku, ale šlo jen o brokovnici, která by této šelmě jen sotva ublížila. Jen co jsem se pro ni natáhl, tygr, nebo co to bylo, pustilo mrtvého psa a vrhlo se na mě! Stačil jsem sice ještě vystřelit, ale pravděpodobně jsem se minul. Ve světle baterky jsem na zlomek vteřiny zpozoroval obrovského tvora, mnohem mohutnějšího než je tygr nebo lev, v otevřené tlamě měl obrovské široké řezáky, které mi připomínaly zuby bobra. Byl jsem sražen na zem a útoky byly mířeny na krk. Snažil jsem se bránit rukama a povšiml jsem si velikých drápů na vnitřní straně jeho předních tlap. Snažil se mě roztrhat, trvalo to snad jen pár vteřin, ale měl jsem co dělat, abych se z toho dostal ... Musel to být nějaký obrovitý tygr, Queenslandský tygr...“
Tato příhoda se stala v prosinci 1944 v džungli na poloostrově York v severním Queenslandu. Jistě není bez zajímavosti, že v těchto končinách můžete snad potkat nějakého domácího mourka ležícího na zápraží, ale o žádné jiné, alespoň ne obrovské kočkovité šelmě, která by obývala prales se neví. Prý se zde ale vzácně vyskytuje podivná šelma podobná levhartovi, která díky svislým pruhům na těle připomíná tygra, má tlapy podobné kočkovitým šelmám, hrozivé tesáky a dosahuje prý až délky kolem dvou metrů. Jedná se prý o zdatného lovce, který výborně šplhá po stromech a je postrachem všeho živého v okolí.
Před nějakými 15 tisíci lety měli původní australští domorodci tu čest setkat se s dravým vačnatcem rodu Thylacoleo carnifex, který svým vzhledem silně připomínal queenslandského tygra. Dlouho paleontologové vedli spory o druhu jeho potravy, až nedávno byly jeho tesáky podrobeny mikroskopové analýze a byly zjištěny vrypy zcela odlišné od škrábanců způsobených pojídáním tvrdých slupek a ořechů. Zcela jednoznačně se jednalo o masožravce, kterému jistě nedělalo velké potíže napadnout člověka.
Opět není vyloučené, že nějaký exemplář této stvůry – lovce, který by mezi dnešními kočkami jen těžko hledal soka – přežil do dnešních dnů, skrývá se v neprostupných pralesech Queenslandu a čeká na svou další kořist...